Dobytí severního pólu kačerem p007

Oravské hory jsou velmi půvabné.  Zdánlivě  podobné  našim Beskydám, o něco větší a o hodně drsnější.  Ale především je tam klid. S naším „firemním“ sportovním klubem jezdíme pravidelně v tyto podzimní dny do Tater. Letos jsme udělali výjimku. Cílem našich turistů je Babí hora!

Babská hora z Pilska
   Babská Hora v mlze, pohled ze Slané vody

Výpravu na Babí horu, převýšení ze Slané Vody je kolem 1km, jsem absolvoval s kamarády někdy před dvěma lety. Trasa je zde.  A pak ještě kdysi dávno s rodiči.  Ale také to si pořádně nepamatuji, kopec byl vždy při snaze o jeho zdolání zahalen neproniknutelnou bílou tmou a vždy jakoby naschvál odněkud duly mrazivé větry. Před těmi 2 lety jsem ze sněhu asi po hodině vykopal kousek pod vrcholem Babí hory keš Babská hora a tím pro mě hora ztratila geopoezii. Poté mi ještě přišel účet za přenesená data, protože jsem si při postupné geodestrukci vrcholu stahoval logy a fotohinty, a to mě utvrdilo, že si s touto Babou už nemám nikdy nic začínat…

Má volba tedy jasně padla na Slovenský severní pól.  Ze Slané vody to je celkem daleko a kolobrnda už dlouho zahálela.  Nakonec to byla pohodová projížďka a současně procházka, místy krásným asfaltem a jindy taky blátivým potokem. Trasa s pár fotkami zde.  Cestou jsem potkal rodinku s plnými koši praváčků. Ty největší hříbky sotva unesli v náručí. Inu, zdejší hory jsou Černobylu o trochu blíž. Chvíli bylo zataženo, chvíli se ukázalo sluníčko a okolní hluboké lesy prosvítilo podzimními barvami. Samotný severní pól byl dobyt rychle a nezajímavě i s jeho keší a pak ještě s druhou keší. Slovensko má totiž severní póly rovnou dva!

Dobytí severního pólu

Symbolicky mi zde zamrzla prupiska a logoval jsem až rozlomenou náplní.  Při svačině u samého nejsevernějšího patníku jsem zkoušel udělat krok na jih, a pak na sever. Zde jsem měl výhodu, že jsem mohl ty kroky udělat také na východ i na západ  😎   Pohrál jsem si s představami a vyrazil dále. Plantáže borůvek a nádherné výhledy! Nechtěl jsem urazit oba naše sousedy, a tak jsem se snažil sbírat lesní plody na pravé i na levé straně hraničních kamenů. To mi bylo hezky, fialově a modře.  Později, při sjezdu rozblácenou lesní cestou mi kolobrnda na blátě ustřelila na bok a společně jsme se vyváleli. To bylo barevně taky mému pozadí… 

  Plno muchomůrek      Plno borůvek

 Cestou jsem často potkával lesní studánky s jejich hezkými monotónními navlas stejnými dřevěnými boudičkami s popisem pramene a také spousty malých i velkých, kamenných či dřevěných křížků, o které se místní lidé vzorně starají. Občas jsem přijel také na velmi honosné odpočívadlo, jen … při investici do této stavby, patrně z evropských fondů, se opět zapomnělo vyčlenit jurošky taky na občasný odvoz odpadu. Z vandaly neponičených informačních tabulí na mě koukala upozornění, že se nacházím v kraji medvědů. Po dřívějším poznání drsného bruntálského kraje toto ale byla slabota…

Výhledy cestou

Jo a taky mě to přišlo velmi levně. Žádná hospoda nebo salaš, kde bych si dal cestou alespoň halušky s bryndzou a zapil to žinčicou, či zkusil jiné místní speciality. Považte, ani jsem nebyl okraden! Po brndovýletu jsem se naložil do teplé slané vody, bazének je součástí stejnojmenné chaty, a k tomu jsem přidal ještě saunu. Vše v symbolické ceně pobytu. Po dobré večeři a dvou pěnivých Keltech (po 1 jurošku) jsem prospal další bujaré oslavy až do rána. Kolektiv slavil přežití a zdolání Babí hory, jak jinak než v husté bílé mlze a mrazivé vichřici…

Pohled ze Slané vody

Druhý den při malé projížďce po mezinárodní cyklostezce z Oravské Polhory do Oravské Veselé mě čekaly nádherná panoramata. Pouze na jednom úseku jsem byl zaskočen materiálem použitým pro úpravu povrchu stezky: stavební odpad s množstvím malých i větších skleněných střepů, občas i se zbytkem tmelu a dřevěného okenního rámu. Inu jiný kraj, jiné technologie…

Panoramata z cyklostezky

Na Oravě dobře na Oravě zdravo….  Líbilo se mi zde, doporučuji.  Slovenský severní pól je bodován v  Geotrophy, takže k hezkým keším se přidal také bodík v této hře.

P.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky z odlovů a jeho autorem je p007. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Dobytí severního pólu kačerem p007

  1. Babí hora je opravdu Severní pól, alespoň dle mých zkušeností – byl jsem na ní dvakrát, vždy v polovině června – poprvé ze Slané Vody cca 7 měsíců po polomu v Tatrách – nahoře sníh s déštěm přecházející ve sněžení, výhledy nula, při sestupu z Malé Babie hory překážková dráha přes popadané stromy; podruhé původní plán jít po polské zajištěné cestě, vzhledem k počasí se nedalo, takže jen po hraničním hřebeni od východu – nahoře jen liják, výhledy opět nula… Podruhé mě doprovázela dost dlouhou dobu liška, byla viditelně zvyklá na turisty… Těch tam chodí dost hlavně z Polska.

  2. Koukám že jsem měl štěstí 😀
    Byl jsem třikrát, z toho jen jednou vichřice, ledovka, pod paží slepý Brtníček.
    Když jsem si položil při hledání krabky hůlky ba zem, musel jsem po nich rychle hmátnout, jinak letěly do pryč.
    Brtňa se mezi tím někde schovala a moc nechybělo abych ji tam nechal.
    Druhé dva výlety bylo azuro ale davy lidí.

  3. Babí hora? Ještě teď je mi zima … Takovou mlhu a zimu, ledové kousky zmrzlé vody ve tvaru malých jehel, bijících do všech odkrytých částí těla – a to všechno v ČERVENCI!!!! A vítr? Rozerval na mě pláštěnku, ta odletěla někam do Polska… To jsem rozhodně nečekala. Dodnes nechápeme, že jsme se v té mlze nahoře našli, že Petr vůbec našel krabičku a hlavně že jsem poloslepá, neboť brýle byly komplet zamrzlé, vůbec mezi těmi šutry došla živá a nepolámaná nahoru i dolů 🙂
    Vrátili jsme se tam v srpnu – a bylo nádherně – bohužel zase davy lidí, katolíci tam měli sraz 🙁
    🙂 takhle hezky tam je, když náhodou není mlha 🙂
    http://img9.rajce.idnes.cz/d0901/5/5403/5403752_3f197f156ede96dfb747b9e23dd67df3/images/20110821_Babi_hora-Oravske_Beskydy_129.jpg

Komentáře nejsou povoleny.